AuUáci
Moonshining - TraciHosen:
Děkuji pane řediteli. Takže v první řadě bych chtěla pozdravit vedení školy, pana ředitele, všechny profesory a v poslední řadě (v té nejdůležitější) i všechny zde přítomné studenty... Je za námi další rok na AU. Už tomu tak je přes dva roky, co Univerzita existuje a stále je tady. Nezapomenutelné roky plné nových kamarádství, přátelství, ale i nových zážitků a zkušeností. Vystřídalo se nás tu mnoho. Někteří tu již dávno nejsou, jiní zůstali a další teprve přijít mají. Je to stejné jako se životem. Roky odchodů přinesli smutek, na druhou stranu i radost. Proč radost? Měli bychom být vděčni a rádi za vše, co nás potkalo, protože nás to obohatilo o něco zcela nového. Minulost je krásná věc, ale myslet na ní příliš a truchlit pro to, co bylo je někdy tak depresivní. Srovnat se s minulostí není lehké, ale žít jen minulostí ;) vždyť by nám potom ucházely všechny krásy života. Smích, radost, štěstí, přátelství, rodina..prostě krásy života, které by se zanedbávat neměly. V životě jde o mnohem více.
Budu mluvit raději trošku jasněji:o) Tím vším jsem chtěla vyjádřit vděčnost, že AU vůbec existuje. Vděčnost za všechny lidičky, kteří na ní kdy studovali. Vděčnost za to, že jsme měli možnost být součástí něčeho takového. Mooni vždy patřili k bojovníkům. Vždy bojovali jako tygři a i když v posledním roce nebyli tak úspěšní, jako jiné koleje, nezměnili se. Stále to jsou vytrvalci. Stále se mezi nimi najdou dobré duše, které AU neopustily a snažily se ze všech sil postavit Moonshining na nohy. Byly chvíle, kdy se naší kolejní profesorce, Auroře, dařilo oživit atmosféru v koleji a pozvednout nám sebevědomí k lepším výsledkům. Bohužel nebo snad naštěstí, jen to nestačí. Moonů, těch věrných zbylo tak málo. Málo těch, kteří by projevovali ochotu, či snad snahu. Málo těch, kdo by nezapomínali na potřeby, či povinnosti koleje. Přece se pár věrných stále najde. A to jen díky poutu, kamarádství, které v sobě Moonshining ukrývá. Pro mne to byla vždy neobyčejná kolej. Někdy jsem ani slovy nemohla vystihnout, co pro mne znamenala. Znamenala toho tolik! Proto bych tímto chtěla poděkovat panu řediteli, že nám dal tu možnost být součástí AU. Také bych chtěla poděkovat všem profesorům, že měli trpělivost s tak někdy zvláštně jednajícími studenty. Hlavně bych ale chtěla poděkovat naší kolejní profesorce. Měla v sobě po celý rok sílu, kterou nás poháněla dál. Nikdy se nezvdávala jen tak. Ne..nikdy se nevzdala. Musím přiznat: občas mne přemohla lenost, která mi našeptávala, abych jen seděla a dívala se na ostatní. Vzbudila ve mně chuť něco dělat a zapojit se. Byla to hlavně ona, díky komu jsem se vrátila. Tak tedy poslední věta nakonec: Děkuji
....tímhle proslovem jsem chtěla jen připomenout minulost AU...