Karel Weinfurter III.
A tohle by měl být poslední příspěvek ke Karlu Weinfurterovi, který si sem dovolím dát. Uvádím zde něco o jeho dílech, těch nejznámějších, i těch méně známých, o jeho časopisu, o jeho smrti, o pokračování spolku a na úplný závěr zde uvádím nějaké další informace o něm a výňatek z internetu...
Jeho díla:
Jeho díla jsou, byla a asi ještě nějakou dobu stále budou ctěna jak okultisty, tak hermetiky. Mezi jeho nejznámější díla patří učebnice astrologie, v které byl mimochodem také sběhlý.
Myšlenkou Ohnivého keře je spojení s Bohem skrze
vlastní nitro. Toho lze dosáhnout zklidněním mysli, tedy cestou totožnou
s jógou, či cestou písmenkových cvičení. Myslím, že první cestu není nutno
vysvětlovat, druhou však ano. Cesta písmenkových cvičení jsou
kabalisticko-mantrická cvičení přejata od Kerninga. Cvičení jsou založena na
tajemství síle Božího Slova. Krom toho Ohnivý keř rozebírá mystické stavy,
která adepta magie provázejí, předkládá úryvky z děl mystiků, základy
numerologie a tarotu, výklad karmy. Weinfurter čerpal od autorů, jako byl
například Böhme, Kerning(Jan Křtitel Krebs), Molinos, Eckhardt, Kempenský a
spoustu jiných.
Další knihou jsou Paměti okultisty, jejímž základem byly
Weinfurterovy vzpomínky.
Krom svých známých děl byl Weinfurter činný i
v pubertě. Od svých čtrnácti let psal básně, které však nikdy veřejně
neprezentoval. Jistou náhodou se k nim dostal známý básník Jaroslav
Vrchlický, který některé z nich otiskl v časopise Máj, jehož byl
redaktorem. Vrchlický a Weinfurter se spřáteleli, a časem se z Weinfurtera
stal tajemník Vrchlického.
Jak jsem však již poznamenala, Weinfurter byl hlavně, mezi
jiným i překladatelem, čímž se i živil. Přeložil více než čtyři sta knih,
přičemž v poznámce pod čarou často zmiňoval jiná díla, kde se čtenář doví
více o problémech, jiných nejasnostech či pojmech, kterým by nerozuměl. Díla
nejen překládal, ale i doplňoval o komentáře či zjednodušená vysvětlení. Tak
mohli čtenáři porozumět, pro ně složité, Bhagavadgítě, díla od Kerninga,
Böhmeho, Molinose, Kempenského či Eckhardta a mnoho dalších. Dále mohu zmínit
díla jako Jak bádati ve spiritismu, Spiritismus a věda, Zázraky a jejich výklad
okultními naukami, Nebezpečí okultismu nebo Sir Conan Doyle a spiritismus.
Hermetickým vědám věnoval i další spisy, jako Učebnice magického myšlení, Magie
v lásce, Odhalená magie, Tajné síly přírody a člověka či dvojdílná Astrologie.
První Weifurterovou knihou z okultní oblasti byli Divy a kouzla indických fakírů. Oblíbený je
Mystický slabikář, jedenáctidílná Bible ve světle mystiky, žalmech Davidových,
Mystický sborník I. a II., Mystika všem, Nauka Bílé lóže anebo vynikající Cesta
královská. Dále byl novinářem, např. ve Zmatlíkově Okultní a spiritualistické
revue, a především ve svém vlastním časopise, Psyché.
Mystika a jiné směry magie přišly a byly u nás odhaleny
rázem, najednou. I proto byl Weinfurter ,,uctíván“ i nenáviděn.
Časopis Psyché Weinfurter vydával šestnáct let, od roku
1924. Časopis nesl podtitul „Revue věnovaná mystice, okultismu a metapsychice“.
Nejprve přispíval do časopisu Weinfurter jako jediný. Do časopisu ,,vkládal“
výňatky ze svých budoucích děl. Uváděl cvičení, která popisuje ve svých dalších
dílech, a samozřejmě i úryvky z cizojazyčných děl, které přeložil(v
češtině nebyly k sehnání). V časopise byla i listárna, upozornění na
právě vycházející knihy, zprávy ze světa, zvláštní události, příběhy lidí
s mimořádnými schopnostmi a samozřejmě, propagace jeho vlastních děl,
jejichž recenze psali jeho nejvěrnější přátelé. Na závěr lze říci, že časopis
byl úspěšný, ať už u obyčejných lidí, tak u mystiků a esoterických badatelů.
Nakonec byl spolek zakázán nacisty v roce 1940, stejně jako Weinfurterový časopis Psyché. Vliv na tomto měl Jiří Arvéd Smíchovský, nováček ve Weinfurterovém spolku, který se stal hned zpočátku velice významným členem. Díky Smíchovského znalostem ztratil Weinfurter obezřetnost a lehkovážně svěřil Smíchovskému jak své osobní, tak i záležitosti spolku. Weinfurter však nepočítal s tím, že nováček je tajný agent gestapa v přestrojení. Smíchovský se několikrát dostal do vězení. Byl to udavač, zapíral, přiznával a uplácel. Hrál na několik stran a podle toho, jak se mu to hodilo, stavil se k jedné z nich.
Weinfurter, i další členové spolku byli po udání vzati do
vězení, knihovna spolku byla zabavena a spolek rozpuštěn. Weinfurter strávil ve
vězení tři měsíce, byl fyzicky trápen a ponižován. Drhnul záchody a vězeňské
chodby. Ve věku třiasedmdesáti let dostal zápal plic, se kterým byl propuštěn.
Zde uvádím výpověď jeho ženy, v době, kdy se vrátil domů:
„Začal pak slábnout, takže jsem mu upravila lůžko v jeho pracovně, kde se nejraději
zdržoval. Tam jsem si také dala ke spaní pohovku, abych byla nemocnému stále po
ruce. Ale neztěžoval mi nikdy mou povinnost ošetřovati ho. Jeho nezměrná
trpělivost byla mnohým jeho žákům vzorem a pomáhala jim poměrně klidně
přecházeti přes všechna utrpení, kterých za vlády nacistů byl jen málokdo
ušetřen. V jeho nemoci zjevila se mu Matka Boží a slíbila mu, že v březnu bude
již svého utrpení zbaven.“
Karel Weinfurter zemřel dne 14. března 1942 v 15 hodin, na následky nachlazení
ve vězení.
Co se však dělo dále
po Weinfurterově smrti?
Už v roce 1945 svolala Božena, Weinfurterova žena do pracovny svého zesnulého přední pracovníky mystického hnutí, a i díky této události byl spolek na podzim tohoto roku obnoven. Předsedou se stal Otakar Čapek, který si Boženu vzal za ženu. Weinfurterovy knihy byly znovu vydávány a začal opět vycházet i časopis Psyché. Období rozvoje a znovuobrození Psyché a spolku však netrvalo dlouho. S příchodem komunismu v roce 1948 se vše změnilo.
Psyché však byl obnoven i po roce 1990, spolu
s časopisem spolku, který vychází i dnes, jako interní věstník spolku…
Co dalšího bychom mohli říci o
Weinfurterovi?
Mimo jisté charisma, kterým oplýval, se nechtěl nikdy považovat za guru. Byl to vysoký muž, který na první pohled působil důvěryhodně a ctihodně. Měl však slabý hlas, čímž si vynucoval své posluchače k pozornému poslechu. V jeho dílech, ani v jeho projevech bychom rozhodně nenašli humor. Vždyť, dalo by se žertovat, když polem jeho zájmu bylo duchovno, mysticismus, kterému se věnoval celý svůj život?
Mimo mysticismus se věnoval sbírání a chytání hmyzu. Zajímal se také o hudbu,sám se učil hrát na příčnou flétnu. Mysticismus byl však jedinou cestou, které se věnoval celým svým bytím a celým svým srdcem. Proto napsal a nadiktoval své sekretářce, své ženě miliony a miliony slov. I proto byli jeho přednášky hojně navštěvovány. Dokázal člověka zaujmout a doslova si jeho pozornost omotat kolem prstu.
A na úplný závěr si dovolím
převzít vystihující výňatek z jedné internetové stránky:
,,Karel Weinfurter bude už navždycky
patřit k pionýrům novodobého poznávání duchovních nauk. Jako literát českému
čtenáři zprostředkoval řadu neznámých či nedostupných děl, seznámil veřejnost s
řadou duchovních osobností, a tajnými řády a společnostmi, odhaloval skrytý
smysl jejich učení. Jako spiritista, okultista, člen několika řádů a nakonec
horlivě pracující mystik poznal a na sobě vyzkoušel nebezpečí, která člověka na
této cestě mohou potkat, podrobně je popsal a důrazně před nimi varoval.
Jeho zásluha na odhalení odvěkých mystických pravd, pochopení mystiky a její
rozvoj u nás je nezměrná. V roli šéfa spolku i autora naučných knih úpěnlivě,
až nekompromisně dbal na praktickou stránku duchovního směřování člověka, neboť
věděl, že pouhé teoretizování uspokojí maximálně intelektuální zájem, ale nemá
valného významu pro duchovní vývoj člověka. Sám v tom projevil vysoké osobní
zaujetí a oddanost, a tato výzva k vyšším cílům zůstává platná dodnes - pro
jeho obdivovatele, stejně jako pro jeho odpůrce.“
Akorát jsem si procházela stránky na netu, jestli bych nenarazila ještě na něco zajímavého, co by se týkalo Karla Weinfurtera a na co jsem nenarazila..rodokmen!:oD To je objev dne, vážení..

A tady jsou knihy, které jako autor napsal:
Chvála
(Auror, 3. 12. 2007 15:53)