A já si dovolím rozebrat si trochu jeho život a jednotlivé etapy života. Proto se prosím nedivte, budou-li se nějaké věci, či fakta opakovat...

Začínající Karel

První pokusy Karla a jeho spolužáka nebyly moc úspěšné, ale s objevením média se vše změnilo. Byl jím jejich spolužák, jenž upadal do transu, během kterého komunikoval s duchy, přičemž si pravidelně vedl písemná sdělení. Komunikace neprobíhaly během seancí. Stačilo jít do kostela, ráno se probudit. Kdykoliv během dne bylo možno navázat spojení s duchy. Se spolužákovou pomocí se i Karlu podařilo stát se médiem a stát se tak vyhledávaným v prostředí jiných spolků a kroužků. Karl chodil do kroužku, který se scházel každou neděli. Tak tomu bylo tři roky, kdy se kroužek scházel v jednom domě Na Poříčí. Hodiny debatování, čtení literatury a studium. Mezi jednu z jejich oblíbených činností bylo i fotografování astrálních jevů. Díky těmto i mnoha jiným věcem se kroužek stál známým a vyhledávaným.

Do Weifurterova kroužku vstoupil jistý baron Adolf Leonhardi, který ač byl zbohatlíkem a zároveň bývalým říšským rakouským poslancem, zajímal a většinu života se zajímal o duchovní vědy. Byl členem mnoha řádů, měl vzácnou knihovnu s mnoha spisku, ale nic z toho není důležité. Důležitý je jeho příchod jen díky jiné osobě, a tím je Gustav Meyer, nebo-li, jak ho zná dnešní svět, Gustav Meyrink, spisovatel fantasticko-okultních románů.

Gustav Meyrink měl, jako spousta dalších podobných, pestrý osobní život, jehož nedílnou součástí tvořil sport, šachy a samozřejmě ženy. Díky jeho málem provedené sebevraždě, kterou přerušilo podstrčení jistého letáku okultní literatury, se jeho život radikálně změnil. Z ,,hříšníka“ se měl stát duchovně založený člověk, uznávaný u nás, i jinde.

Weinfurter spolu s Meyrinkem v bucoucnu vytvořili nerozlučnou dvojici. Trávili spolu hodiny debatováním o okultismu. Weinfurt začal nabývat pocitu, že se spiritismus nevyvíjí, navíc mu schopnost média začínala překážet s jeho narůstajícími problémy. Tak odešel ze svého kroužku a vystoupil do nového, vedeném Meyrinkem. Spolu se přestěhovali do bytu na Ferdinandově, dnes to je Národní třída č.10. Spolu pak experimentovali s magickými zrcadly, s hypnózou, s jasnovidectvím a telepatií atd.Baron Leonhardi jim sehnal literaturu, jejichž autory byla, Bulwer, sehnal jim však i Bhagavadgítu a mnoho dalších knih.

Meyrink jim díky svému značnému bohatství obstarával a poté překládal knihy ze zahraničí. Weifurter toužil číst knihy v originále, tak se potají začal učit anglicky. Činil tak zajímavým způsobem. Anglickou gramatiku se učil z německé brožurky, objednal si z Anglie Jógu Sútru, a s pomocí anglicko-německého slovníku ji překládal do češtiny, aniž by znal jediné anglické slovíčko. Překládal dvě hodiny denně každý den, až se naučil anglicky natolik, že byl schopen překládat knihy z jejich originálů. Tak se stal časem překladatelem. K velkému množství knih a dokumentů potřeboval písařku, kterou se stala jeho pozdější ženou.

Díky studiu z množství knih a nejen díky knihám skupina zjistila, že na jejich duchovní cestě by potřebovali vůdce, guru.

Leonhardi jim dal prostudovat dvě díla, a tou byla kniha od Mabel Collinsové a pohádka z jednoho Goetheho spisu. Zároveň jim slíbil, že budou přijati do jedné francouzské okultní společnosti. Každý si měl opatřit zlatý řetízek, baron jim pak dal tajné heslo a poznávací znamení. Nakonec každý dostal zlatá medailon s šesticípou hvězdou a čtyřmi písmeny. Doporučil jim studovat spisy Kerninga, jehož učení se stalo Weifurterovým podkladem mystiky.Mladá dvojice si myslela, že si s nimi Leonhardi jen hraje, nicméně ani to jim nezabránilo ve studiu dalších knih a pisů.
Z Leonhardiho rozhodnutí byla v Praze založena Theosofický společnost. Theosofickou společnost založila v Americe Blavatská. Tato nesmírně vzdělaná žena v okultních otázkách se snažila vytvořit bratrstvo všech národů. I Leonhardi byl tímto nápadem nadšený, čímž se logicky postupem času ,,podrobila“ i na mladou dvojici. Proto k nim z Vídně přijeli dva členové Theosofické společnosti, s nimiž pak založili pražskou theosofickou společnost ,,U modré hvězdy“. Do l´že vstoupil i básník Julius Zeyer, který měl okultní vlohy a zvláštní vidění. Vyprávěl jim zvláštní příběhy z celého světa, neboť k nim měl mnohem lepší přístup než Weinfurter a zbylí.

Meyrink byl díky těmto pokusům přijat gurem, Mailänderem, který mu však cvičení zakázal. Jaké pak bylo zklamání Meyrinkových společníků, když se dozvěděli o nedodržení přísahy, kterou Meyrink dal.Meyrink se vrhl do studia křesťanské mystiky po hlavě, studoval co se jen dalo, především Kerninga. Stal se z něj křesťanský mystik, ačkoliv přísahal na indickou jógu. Mailänder byl z Krušnohoří a ač to byl prosťáček, jeho žáky byli lidé ve vyšších společenských kruzích.

Po několika spiknutích se Meyrink rozhodl odejít z Prahy. Ostatní členové lóže odešli z Prahy před první světovou válkou, proto Weinfurter pracoval po dlouhou dobu zcela sám. Tak tomu bylo až do doby, než potkal svou ženu. Začal mít problémy i v běžném životě, denně se modlil za přijetí u vůdce, čehož také dosáhl. Během studií a rozjímání, kterými procházel, pochopil, že Boha lze najít jen v chrámu vlastní duše.

 
Ve Weinfurterovu nelibost padl okultismus, naopak ve svých dílech často a s oblibou zmiňuje jasnovidectví, telepatii, astrál, či vyvolávání duchů.

Ve svém životě se řídil metodou Američana Prentice Mulforda. Předtím si však něco připomeňme. Základem magie je víra a síla představivosti, nebo-li, jak to řekl sám Paracelsus:,,Silná víra a mocná síla představivosti jsou dva sloupy, které podpírají bránu chrámu magie. Bez těchto dvou nelze v tomto chrámu nic učinit.“ A právě toto je základ i metody Američana. Měla bych-li to popsat svými slovy..Víra a představivost lidské mysli jsou dva nejdůležitější a nejzásadnější předpoklady každého adepta magie. Každý k sobě přitahuje to, na co myslí. Tedy, budu-li intenzivně myslet na to, že potkám někoho, kdo by změní život, stane se to. Budu-li myslet na úspěch, kterého chci dosáhnout, stane se i to. Jen tomu věřit.

Proto byl 27.listopadu 1929 založen spolek Psyché - s pevnou organizační strukturou, se stanovami a vnitřním řádem, který musel každý plnit. V prvním výboru spolku stál Weinfurter, lékař a mystik Jaroslav Barth, učitel František Jirásek s manželkou Mary, velkostatkář Arnošt Čapek, lékař Ignát Kratochvíl a bankovní úřednice slečna Kurzová. Účelem spolku bylo šíření Boha na základě filosofie náboženství. Členové pacně studovali z Weinfurterova dála, Ohnivý keř.

Schůzky spolku se časem vystřídaly na několika místech. Nejprve jím byl Národní dům na Vinohradech, později se jím stala Hlavova kavárna,a dále to byl Radiopalác.

Jak takový večer vypadal?

Nejdříve proběhly všeobecné záležitosti spolku. Slova se potom ujal Weinfurter se svým referátem, poznatkem, či zprávou, čemu se teď věnuje, zajímavostí nebo předčítal z knih, které na místě slovo od slova překládal, aniž by si toho někdo vůbec všiml. Následovaly dotazy, rozebírání mnoha faktů a domněnek.

Spolek začal pořádat i přednášky. První přednáška se konala 20.ledna 1932, tentokrát ve velkém sále Radiopaláce a jejím tématem bylo:„Bůh v člověku, čili odvěká cesta mystická.“ Sál byl vyprodán a Weifurter úspěch přednášky se snad nedal ani popsat.