Karel Weinfurter- Zakladatel novodobé křesťanské mystiky

Jak je zvykem AU, i tento měsíc byl zasvěcen nějaké osobnosti. Měsíc listopad byl ve znamení Karla Weinfurtera. Při hledání informací jsem narazila na odkazy, stránky a bylo by nemožné, aby mi ušly i odkazy jiných kolejí z AU. Nevím, jestli je to mým pedantstvím, aspoň co se týče tohoto, nebo to je tím, že chovám úctu k jiným autorům, kteří se moří s psaním článků, ale nemůžu vystát kopírování článků na internetu, kterých je více než dost. Někdo si dá tu práci, napíše něco, co ho oslovilo, co ho zajímá a ani se nenaděje, a někdo, koho naprosto nezná, si zkopíruje jeho článek a vloží ho k sobě na stránky. Je to fajn, ale na můj vkus málo práce a snahy. Proto jsem se rozhodla, že kdokoliv by se rozhodl pomoci mi se stránkami, napíše článek na jakékoliv téma sám, bez kopírování. A tady je článek od Frances, našeho nováčka v koleji. A musím říct, dala si záležet:o)

Weinfurter, mohla bych-li to porovnat, byl stejně známý, jako v dnešní době např-Lucie Bílá, Karel Gott a jiní. Jeho knihy byly úspěšně překládány do cizích jazyků a ohlasu se mu dostalo jak v Čechách, tak i za hranicemi. Vedl spolek Psyché, který s několika přestávkami trvá vlastně až dodnes. Už je tomu 65 let, kdy zemřel tento známý a vyhledávaný překladatel, astrolog a mystik.

Karel Weinfurter se narodil roku 1868 v Jičíně. Celé jeho dětství jej provázely neobyčejně silné zážitky, jako první uvádí ve své knize „Paměti okultisty“ příhodu, kdy se mu ve věku devíti let zjevil vousatý světec na oblaku. Ačkoli jeho rodina nebyla okultismu nakloněna, Weinfurterovi přálo štěstí v podobě kanovníka Krásla, učitele náboženství, jenž mladého Karla i jeho spolužáky zasvětil do spiritismu, somnambulismu a podobně.

Mladík i jeden z jeho spolužáků tajemným vědám vášnivě propadli. Brzy začal být Weinfurter zván do spiritistických kruhů a právě tehdy se připojil k velmi aktivnímu kroužku, na jehož základě také vznikl spolek Psyché – Pražská škola praktické mystiky (Nesmíme si však tento pojem plésti se stejnojmenným časopisem, který v šesnácti ročnících Weinfurter vydával od roku 1924 až do jeho zákazu v roce 1940. Mimo jiné, autor, který byl již od dětství literárně činný – ve svých čtrnácti letech psal básně, které pak redaktor Jaroslav Vrchlický otiskl v časopise Máj, se také živil především překlady beletrie. Později se věnoval i vlastní tvorbě, z nejslavnějších musíme jednoznačně jmenovat mystické dílo Ohnivý keř, knihu Tajné síly přírody a člověka, dále pak Astrologická díla a také již výše zmíněné Paměti okultisty).

Co však dalo vzniknout tomuto zvláštnímu spolku? Byly to nejspíše pravidelné páteční schůze v kavárně Republika, kde volně přicházeli pražští občané, aby nad kávou prodebatovali záhadná tajemství mystiky, okultismu a spiritismu. Tehdy Weinfurter, 27. listopadu 1929, založil ono proslulé společenstvo Psyché, aby dal nesourodné společnosti pevný tvar a řád. Členové, nyní již pevně určení, přicházeli nikoli na volná setkání, nýbrž na valné hromady, kde probíhaly mimo jiné i volby a výběry příspěvků. První zvolený výbor spolku tvořil jeho předseda Karel Weinfurter, jeho přítel Jaroslav Barth, lékař, dále pak učitel František Jirásek a jeho žena Mary, velkostatkář Arnošt Čapek, Ignát Kratochvíl, taktéž lékař, a bankovní úřednice slečna Kurzová.

Účelem spolku bylo „šíření poznání Boha na základě filozofie náboženství“, čehož měl každý člen dosáhnout praktikováním cvičení uvedených v knize Ohnivý keř (Je to až s podivem, ale kdo by rád sehnal tuto knihu a nechtěl si kupovat revidované vydání, pilný hledač ji možná nalezne i v antikvariátě za cenu více než směšnou. Člověka opravdu překvapí jaké skryté poklady skrývají zaprášené police).

I když byl spolek oficiálně rozpuštěn, již v říjnu 1945 svolala Weinfurterova manželka Božena po smrti jejího muže (Velikán zemřel 14. 3. 1942 v 15 hodin) přední pracovníky mystického hnutí a ještě téhož podzimu byla činnost spolku obnovena. Jeho novým předsedou se stal Weinfurterův věrný přítel, Otakar Čapek, který si později manželku zesnulého Boženu vzal.

Weinfurter, přestože platil za poněkud mrzoutského a striktního člověka, kterému nikdo nesměl opovat, nám zanechal jedinečné celoživotní dílo, jež se stalo základem české mystiky. Seznámil český národ pomocí svých překladů s obrovským množstvím neznámých nauk, názorů a duchovních směrů, provedl je stezkami mystických řádů a společenstev.

Na závěr si tedy dovolím citovat z článku, ze kterého jsem také čerpala a na nejž je níže uveden odkaz:

„Jeho zásluha za odhalení odvěkých mystických pravd, pochopení mystiky a za její rozvoj u nás je nezměrná.“